Jaký byl poslední den života nejznámějšího českého církevního reformátora mistra Jana Husa?

Mistr Jan Hus a jeho život

Mistr Jan Hus, světově proslulý český teolog, kazatel a středověký církevní reformátor, jehož učení dalo vzniknout husitskému hnutí a stálo na počátku reformy tehdejší církve, je dodnes považován za jednoho z největších a nejvýznamnějších Čechů historie (jeho portrét byl také zařazen do prémiové kolekce Národní Pokladnice Největší osobnosti ve zlatě). O posledních dnech mistra Jana Husa se dochovala mimořádně podrobná zpráva, jejímž autorem byl Petr z Mladoňovic, proto i o 600 let později poměrně přesně víme, jak to 6. července 1415 bylo.

Mistr Jan Hus
Mistr Jan Hus, Zdroj obrázku: Wikipedia

V listopadu 1414 byl svolán koncil v jihoněmecké Kostnici, který Jana Husa obvinil z kacířství a žádal po něm za jeho názory omluvu a podřízení se autoritě církve. Hus tedy odjel do Kostnice. Jakmile vstoupil na půdu církve, byl zatčen a uvězněn. Věděl, že jako kněz-kacíř může dostat trest doživotního žaláře, pokud se omluví, nebo bude upálen, pokud omluvu odmítne.

Při veřejném slyšení před kostnickým tribunálem mu však nebylo umožněno své myšlenky obhájit, pouze je mohl odvolat a omluvit se. Církev ho navíc obvinila i z šíření názorů, které nikdy nehlásal. Ani po dlouhém vězení, tělesných trestech a psychickém nátlaku, Hus neustoupil ze svých názorů a tak bylo rozhodnuto, že bude 6. července upálen na hranici před hradbami Kostnice na místě, kam se zahrabávali koně.

Z vězení jej odvedli do kostela, kde na jeho hlavu nasadili kulatou papírovou korunu, zhruba loket vysokou, na níž byli namalovaní tři hrozní ďáblové, jak se chtějí zmocnit jeho duše a rozsápat ji drápy a také tam byl nápis „Toto jest arcikacíř“. Mistr Hus, když korunu uviděl, pravil:

„Můj pán Ježíš Kristus pro mne bídného ráčil nést korunu trnovou, tvrdší a těžší, a tak já bídný hříšník tuto korunu, mnohem lehčí, byť potupnou, chci nést pokorně pro jeho jméno a pravdu.“

Pak byl veden s touto korunou na hlavě z kostela kolem hřbitova, kde právě byly páleny jeho knihy. Hus se tomu jen usmíval a klidným hlasem vyzýval lidi, stojící kolem cesty i ty v průvodu, aby nevěřili, že má zemřít pro bludy, protože mu byly přiřčeny lživě a prokázány křivým svědectvím.

Osudný den mistra Jana Husa

Když došel na místo, kde měl být umučen, poklekl, pozdvihl ruce i oči k nebi a počal se radostně modlit. Pak byl svlečen ze svého oděvu a přivázán ke sloupu provazy. Onen sloup byl pak jako tlustý kůl, skoro na půl kroku široký; na jednom konci zaostřen a zatlučen do země. Pod nohy Mistru podložili dvě svázané otepi dříví. A takové otepi dříví, proložené slámou, kladli mu i kolem těla, jak stál, až k bradě; bylo toho dřeva na dva vozy neb káry.

Než však hranice byla podpálena, přišel k němu říšský maršálek Hoppe z Pappenheimu, a domlouval mu, aby si ještě zachoval život a aby odvolal svoje kázání a učení. On však pohlížeje k nebi hlasitě odpověděl:

“Bůh je mi svědkem, že co se mi křivě připisuje, tomu jsem nikdy neučil ani toho nekázal. Mou snahou při kázání a při všech mých činech bylo odvrátit lidi od hříchů. A v té pravdě dnes s radostí chci zemříti”.

Na to maršálek zatleskal rukama a beze slova odešel.

Pak katové zapálili hranici a Mistr začal hlasitě zpívat nejdříve “Kriste, synu Boha živého, smiluj se nad námi”, potom “Kriste, synu Boha živého, smiluj se nade mnou”, a dále “Jenž jsi se narodil z Marie Panny”. Když začal zpívat třetí z písní, vítr mu vmetl plamen do tváře a duši v Pánu vydechl. Když pak dříví oněch otepí a provazy shořely, katové strhli ohořelé tělo i se sloupem k zemi, přiložili na oheň další dříví a chodíce dokola, kyji rozbíjeli kosti, aby rychleji shořely, až konečně všecko obrátili v popel. Také mistrův šat i střevíce hodili z rozkazu maršálka do ohně. Pak všechen popel ze shořelých dřev naložili na káru a hodili do proudu Rýna, jenž tam blízko teče, aby z mistra opravdu nic nezůstalo a jeho příznivci nemohli uctívat jeho ostatky.

Zpráva o upálení Jana Husa

Zpráva o Husově upálení vyvolala v českých zemích mezi přívrženci betlémského kazatele nebývalé vzrušení, ústící v projevy smutku, lítosti i nevole. V Betlémské kapli uspořádali jeho stoupenci tryznu. Vzpomínkové akce se pak každoročně v den výročí mistrova upálení opakovaly. Proti Husovu odsouzení a popravě protestovala také česká šlechta stížným listem, adresovaným kostnickému koncilu. Své pečeti k textu přivěsilo 452 příslušníků nižší i vyšší šlechty, na nejčelnějších místech nejvyšší pražský purkrabí Čeněk z Vartenberka a moravský zemský hejtman Lacek z Kravař. Kostnický koncil protesty českých šlechticů nevyslyšel.

Církev svůj omyl uznala v roce 1999, když tehdejší papež Jan Pavel II. prohlásil, že lituje Husovy kruté smrti, a uznal ho významným církevním reformátorem. Výročí dne, kdy byl Mistr Jan Hus za své názory a svou víru upálen, tedy 6. červenec, je dnes státní svátkem.

Přečtěte si také o výročí korunovace Karla IV. římským císařem.

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Vložte svůj komentář prosím!
Zadejte své jméno prosím