Pokračování příběhu o splněném sběratelském snu- komu patří portréty vyobrazené na vzácných antických mincích?

Náš příběh o vášnivé lásce k literatuře a historii, která se propojila s vášní numismatickou, dnes pokračuje…

Na začátku všeho byl soubor knih Gaie Suetonia Tranquilla nazvaný Životopisy 12 císařů. Toto dílo nejen významně ovlivnilo vývoj evropské historické literatury, ale také se stalo předlohou pro unikátní set 12 autentických zlatých mincí, který byl sestaven Národní Pokladnicí na přání nadšeného klienta. Každá mince nese portrét jednoho z císařů, jejichž životní příběhy jsou popsány v celkem osmi svazcích díla.

První kniha –  Božský Julius

(latinsky Divus Iulius), obsahuje životopis Julia Caesara, který byl jedním z nejvýznamnějších politiků a vojevůdců římské říše a světové historie vůbec a kromě toho měl literární nadání a byl vynikajícím řečníkem. Jeho jméno Caesar (česky: Císař) se stalo součástí titulatury nejvyššího vládce Římské říše. Julius Caesar se stal i významným mužem v historii numismatiky – právě za jeho vlády totiž došlo k ražbě prvních mincí, na nichž byl vyražen portrét aktuálně vládnoucího panovníka!

Julius Caesar, plným latinským jménem Gaius Iulius Caesar, se narodil v roce 100 před naším letopočtem do starobylé a bohaté patricijské rodiny Iuliů, která odvozovala svůj původ od bájného trojského hrdiny Aenea. Iuliové byli spřízněni s významnými představiteli strany populárů. Mladý Caesar se postupně sblížil se svým vrstevníkem Pompeiem a s o něco starším boháčem Crassem a společně vytvořili tzv. první triumvirát, který po několik let dominoval římské politice.

Během osmi let se Caesarovi podařilo dobýt pro Římany celou zaalpskou Galii (zhruba dnešní Francii). Caesar jako první Říman pronikl do Británie a za řeku Rýn. Úspěchy v Galii posílily Caesarovu prestiž, především pozici v armádě. Příliš mocného Caesara se však začal obávat nejen římský senát, ale také jeho spojenec Pompeius, který jako jediný z triumvirů setrvával dlouhodobě v Římě a svěřenou provincii Hispánii spravoval pomocí legátů.

Po smrti Crassa došlo k rozpadu triumvirátu a senát, ovlivněn Pompeiem rozhodl, aby Caesar rozpustil své legie a opustil Galii, jejímž vrchním velitelem byl jmenován Pompeius. V opačném případě měl být prohlášen za nepřítele vlasti. Caesar neuposlechl a počátkem roku 49 před naším letopočtem překročil Rubikon, hraniční řeku mezi Itálii a předalpskou Galií. Právě zde prý pronesl slavnou větu: Alea iaca est – Kostky jsou vrženy.  Do dějin vstoupil i výraz „překročit Rubikon“, který je dodnes chápán jako zásadní osudové rozhodnutí.

Tažením do Itálie zahájil Caesar občanskou válku s Pompeiem, která skončila ještě téhož roku. Během dvou měsíců dobyly Caesarovy legie celou Itálii, zatímco Pompeius uprchl se svými přívrženci do Řecka. Po dobytí Itálie porazil Caesar nejprve Pompeiovo vojsko v Hispánii. Pak Caesar pronásledoval zbytky Pompeiových legií až do Egypta, kde právě probíhaly spory o trůn mezi ptolemaiovskými spoluvládci Ptolemaiem XIII. a jeho starší sestrou Kleopatrou VII. Caesar do těchto rozbrojů zasáhl a pomohl nastolit jejich společnou vládu. Kleopatru přinutil, aby se za svého bratra provdala, jak bylo v dynastii zvykem, avšak poté se s ní sblížil, což vyvolalo válečný konflikt a vypukla tzv. alexandrijská válka, v níž byl Ptolemaios poražen a během útěku se utopil v Nilu. Královna Kleopatra, později samovládkyně Egypta, porodila Caesarovi syna, kterého pojmenovala Caesarion. Roku 47 opustil Caesar Egypt a vydal se do Malé Asie, kde dosáhl rychlého vítězství nad pontským králem Farnakem u Zely. K ní se váže další známý Caesarův výrok: Veni, vidi, vici – Přišel jsem, viděl jsem, zvítězil jsem.

V roce 48 před naším letopočtem byl Caesar jmenován doživotním diktátorem a stal se tak jediným a nesporným vládcem celého římského státu. Po uchopení moci zahájil rozsáhlé reformy římské společnosti a vlády a sehrál klíčovou roli v procesu zániku římské republiky a její transformace v monarchii. Tím proti sobě popudil Marca Junia Bruta a řadu dalších římských senátorů, kteří ho v březnu roku 44 před naším letopočtem v senátu zavraždili. Strůjci tohoto činu doufali v obnovení republiky. Jejich akce ale vedla pouze k rozpoutání nového kola občanských válek, z něhož vyšel jako vítěz Caesarův adoptivní syn Octavianus, který poté nastolil římské císařství.

 V roce 42 před naším letopočtem byl Caesar římským senátem oficiálně prohlášen za jednoho z římských bohů.

Druhá kniha –  Božský Augustus

(latinsky Divus Augustus), je životopisem prvního císaře římské říše Oktaviána (plným latinským jménem Gaius Iulius Caesar Octavianus), který byl prasynovcem Julia Caesara a též jeho adoptivním synem. V čele říše stál od roku 27 před naším letopočtem (podle některých historických pramenů již od roku 31 př. n. l,) až do roku 14 našeho letopočtu. Oktavián na počátku své vlády nejprve formálně obnovil republiku a následně provedl pozvolnou transformaci Římské říše z republiky v monarchii.

Historický obraz císaře Augusta jakoby popisoval dvě zcela protikladné osobnosti – na jedné straně mladého, ctižádostivého a poměrně krutého politika, který se během boje o nejvyšší moc ve státě neohlížel na zákony a neštítil se ani nejhorších hanebností. Na straně druhé vznešeného císaře, který, jakmile jednou získal moc, zacházel s ní nanejvýš rozumným způsobem.

Díky tomu je jeho jméno navždy spojeno s počátkem zcela nové epochy římských dějin a dlouhou etapou míru a prosperity, známou jako Pax Romana (Římský mír), ze které se středomořský svět těšil po dobu více než dvou staletí.

Co se v těch dvou stoletích stalo, kdo vládl a jak byl úspěšný? Odpověď je skryta v dalších Suetoniových knihách a my vám ji přiblížíme zase za týden!

Připomeňte si, jak vznikala kolekce historických mincí, inspirovaná tímto mimořádným dílem.