Letos si připomeneme 85 let od úmrtí Tomáše Garrigue Masaryka, československého prezidenta, filozofa, diplomata, ale také nesmírně moudrého muže s posvátným vztahem k pravdě a jednu z nejzobrazovanějších postav na československých a českých numismatech. V dnešním článku Vám představíme některé mince, medaile a bankovky s Masarykovým portrétem a také Vám prozradíme, jaký měl vlastně sám „Tatíček“ vztah k penězům.
Bankovky s portrétem Tomáše Garrigue Masaryka
První bankovkou, která nese portrét Tomáše Garrigue Masaryka je československá bankovka z roku 1931. Její grafický návrh je dílem slavného malíře Maxe Švabinského. O rytinu se postaral Ferdinand Schirnböck.
Podruhé se československý prezident objevil na tzv. londýnské stokorunové státovce v roce 1945, kterou připravila britská tiskárna Bradbury, Wilkinson & Co. Ltd.
Do třetice portrét tatíčka Masaryka ozdobil bankovku s nevyšším nominálem 5000 Kč. Výtvarný návrh připravil Oldřich Kulhánek. Bankovka se dočkala vydání ve třech vzorech, a sice v roce 1993, 1999 a 2009.
Mince s podobiznou TGM
První mince, nesoucí portrét T. G. Masaryka byla jubilejní stříbrná desetikoruna z roku 1928, oslavující 10. výročí vzniku demokratického Československa. Motivem byl pověřen už tehdy zkušený medailér Otakar Španiel, autor celé řady dalších československých platidel. Emise čítala milión kusů a jejich prodej byl zahájen v den desetiletého jubilea. Originály pamětních desetikorun jsou dnes obtížně sehnatelné a jejich cena šplhá při dobré kvalitě až do tisícovek korun. Pokud si přejete vlastnit numismat ve špičkové kvalitě Proof, doporučujeme stříbrnou repliku slavné desetikoruny z nabídky Národní Pokladnice ze série Nejvýznamnější české mince.
V prosinci roku 1937, jen několik měsíců po smrti prvního československého prezidenta, vstoupila do oběhu stříbrná pamětní dvacetikoruna, která měla zásadní osobnost moderních dějin důstojně uctít. Motivu lícní strany se ujal Jaroslav Horejc a rub, nesoucí portrét TGM byl přejat ze Španielovy pamětní desetikoruny a následně lehce modifikován. Emisní limitace byla stanovena též na 1 milion kusů.
Znovu se Masaryk objevuje až na oběžné desetikoruně z roku 1990.
Poslední portrét TGM nese výroční dvacetikoruna z roku 2018, vydaná ČNB u příležitosti 100. výročí založení Československa. Dvacetikoruna byla vydána v sérii s dalšími dvěma mincemi se stejným nominálem, nesoucí portréty Edvarda Beneše a M. R. Štefánika. Od každé mince vydala banka 200 000 kusů, přičemž lidé si mohli vyměnit na osobu maximálně tři kusy od každého vzoru. Mince, které byly určeny k běžnému placení, si na pobočky centrální banky přišly vyměnit tisíce lidí. Museli tak vystát i několikahodinové fronty.
Pamětní medaile uctívající tatíčka Masaryka
Ztvárnění T. G. Masaryka se hojně objevuje i na současných pamětních medailích. Státníkův zdařilý portrét, zpracovaný jabloneckou medailérkou Irenou Hradeckou zdobí například zlatou pamětní ražbu z nabídky Národní Pokladnice, stříbrnou ražbu s parciálním zlacením nebo numismatickou sérii, dokumentující Masarykův neobyčejný život.
Prezident osvoboditel se stal též námětem akademického sochaře a medailéra Vladimíra Oppla, jednoho z nejvytěžovanějších a nejrespektovanějších medailérů současnosti. Portrét v Opplově pojetí je součástí sbírky „Největší osobnosti českého národa“. Sběratelsky vyhledávaná kolekce je dostupná v nejvyšší ražební kvalitě a všechny ražby jsou zušlechtěny ryzím zlatem 999/1000.
Tomáš Garrigue Masaryk je jednou z nejzobrazovanějších osobností na našem oběživu. Jaký měl on sám vztah k penězům? Jeho úvahy zachycuje Karel Čapek ve svém díle Hovory s TGM.
Masaryk si na svém prezidentském úřadě nejvíce pochvaloval, že s sebou nemusí nosit žádné peníze: „Já nemám v kapsách nic než kousek tužky, nevím ani, jak naše peníze vypadají“ Tento postoj k penězům se u něj však zformoval dávno předtím, než se stal prezidentem: „Já jsem měl s penězi zvláštní zkušenost: když bylo nejhůř, přišly odněkud. Nikdy jsem si nedělal starosti, že nebudu mít co jíst; věřil jsem, že jde-li člověk za svým slušným cílem, nemůže zůstat bez pomoci. Jak říká Ježíš: hledejte napřed království božího, a to ostatní vám bude přidáno. Peníze nemám rád, nebyly mně nikdy cílem, jen prostředkem, ať je to pomoc bližnímu nebo trvalé věci kulturní.“
Když Masaryk v 80. letech 19. století přednášel ve Vídni, vyučoval studenta, který se jmenoval Flesch. Byl studentem jednoho známého brněnského továrníka. Poté se student Flesch stal Masarykovým posluchačem i v Praze. Mezi mladíkem a docentem Masarykem vznikla jistá náklonnost: „Byl to takový melancholický chlapec“, vzpomínal Masaryk. „Potom přešel do Berlína a tam se zastřelil; mně odkázal peníze.“ Masaryk se nejprve finančně vyrovnal s chlapcovou rodinou a poté mu zbylo asi 60 000 zlatých. „Dlouho ty peníze nevydržely“, Masaryk pokryl své dluhy, pak pomohl svým rodičům a bratru Ludvíkovi zafinancoval vysněnou tiskárnu. Za zbytek peněz inicioval vznik studentského spolku Athenaeum, který na Univerzitě Karlově vydával stejnojmenný časopis. A tak Masaryk většinu tohoto dědictví, o němž zlí jazykové tvrdili, že je od sebevraha, neboť Masaryk sebevraždy obhajuje, vlastně rozdal.
Už v této době spočívalo bohatství Masarykovy osoby ve zcela jiné rovině, která tolik uchvátila Karla Čapka a dodnes nepřestává ohromovat většinu z nás.
I Vy si můžete připomínat výjimečnost Tomáše Garrigue Masaryka společně s Karlem Čapkem a dalšími osobnosti, které se v naší paměti zapsali na věčnost, v krásné kolekci medailí Největší osobnosti českého národa.
