Psal se 4. květen roku 1920. Zachmuřené nebe pomalu rozrážela bílá stopa třímotorového dvouplošníku Caproni 450. Dav pozorovatelů na letišti ve Vajnorech, vzdáleného jen pár kilometrů od Bratislavy nadšeně očekával posádku letadla. Stroj začal klesat, když tu najednou pilot přistávací manévr přerušil a letadlo se zřítilo k zemi. Stroj zmizel přihlížejícím z dohledu. Za několik okamžiků se ozvaly ohlušující rány, které věštily katastrofu. Za chvíli už českoslovenští vojáci tahali z trosek letounu čtyři těla. Dvě patřila pilotům, jedno mechanikovi a v posledním ještě před cvhvíli dýchal francouzský generál Milan Rastislav Štefánik.
Nehoda, sebevražda nebo dokonce vražda?
Proč k tragédii došlo není dodnes jisté. Existují důkazy, že letadlo nebylo úplně v pořádku. Byla-li příčinou nehody technická porucha se ovšem nepotvrdilo. Mnoho autorit i Štefánikových známých se domnívalo, že teprve devětatřicetiletý Slovák ukončil svůj život záměrně a dobrovolně. V kapse jeho uniformy byl údajně nalezen dopis adresovaný Giulianě Benzoniové, jeho italské snoubence. Některé zdroje tvrdí, že se jím Štefánik se svou láskou navždy loučil, druzí jej zanalyzovaly jako omluvu za jeho rychlý odjezd a příslib brzkého návratu. Proč byl však dopis nalezen v generálově kapse, a ne Giulianě poštovní schránce se můžeme dnes jen domnívat. Jiný scénář připouští jako možnou příčinu nehody Štefánikovo chatrné zdraví. Nebylo tajemstvím, že trpěl žaludečními problémy, jež měla na svědomí poměrně silná neuróza při které Štefánik nezřídka omdléval. Zdali Štefánik letoun skutečně pilotoval a omdlel, zůstane opět jen jako variantní teorie. Poslední a pravděpodobně nejdivočejší domněnkou je teorie o sestřelení. Údajný svědek Michal Lechta o svém přesvědčení v roce 1927 dokonce napsal dopis prezidentovi, ve kterém tvrdí, že stroj sestřelili českoslovenští vojáci v domnění, že se jedná o stroj maďarský.
140. výročí od narození největšího Slováka všech dob
Jak je vidno, o jeho smrti toho moc nevíme. Víme ovšem mnoho o jeho životě, zásluhách, snech, vztazích i charakteru. Víme i to, že 21. července oslavíme 140. výročí od Štefánikova narození.
Milan Rastislav Štefánik se nedožil ani čtyřicítky a stal se doktorem filosofie, badatelem, matematikem, astronomem, pilotem, rytířem Čestné legie, francouzským generálem, diplomatem, spoluzakladatelem svobodného Československa a prvním ministrem války. A to se narodil jako Slovák v Horních Uhrách! Maďaři se snažili porobené národy maďarizovat, a to se už tenkrát zarytému panslavistovi nelíbilo. Možná to byla právě špatná konstelace hvězd, která Štefánika zocelila a naučila ho hvězdy přeskládat tak, aby mu svítily na cestu. Štefánik do vínku dobré karty nedostal, ale naučil se s nimi hrát. Již od útlého věku bojoval za svobodu svou i svobodu ostatních. Jeho sny a vize byly bláhové, ale on se nikdy nebál je následovat.
Milan Rastislav Štefánik – vizionář a charismatický svůdce žen
Po evangelickém lyceu studoval stavební inženýrství v Praze, ale jen dva roky. Studium ho nenaplňovalo a věčného snílka fascinovala zejména astronomie a matematika. Ke studiu na filosofické fakultě, kam byl přijat, přistupoval spíše ležérně. Psal básně, povídky a komentáře do novin. V té době však mladého Slováka fascinovaly ženy a těm se také intenzivně věnoval. Jeho drobná konstituce a vleklé zdravotní problémy ho k poblouznění dámské společnosti sice nepředurčovali, ovšem jeho charakter a vystupování ano. Ženy ho přímo zbožňovaly! Díky nekonečné přízni opačného pohlaví se mu otevřely dveře kdejakých důležitých kanceláří. Něžnějším polovičkám se Štefánik věnoval ovšem jen do roku 1902. Následně své priority přehodnotil a první Štefánikovou láskou se stala astronomie. Jeho práce o souhvězdí Kasiopeji sklidila velký úspěch a nadějnému vědci začala být Praha malá. Odešel do Paříže. Bez kontaktů, bez peněz. A právě v té situaci Štefánik naplno využil své nesporné nadání – dělat si přátelé, nejen v ženských řadách! Díky své družné povaze se stal přítelem vědců, umělců a politiků. Jeho konexe ho zavedly na praxi k slavnému astronomovi Julesovi Janssenovi. V jeho observatoři získal tolik potřebné zkušenosti, vybavení a dveře do světa se mu konečně otevřely dokořán.
Dál už jeho příběh znáte… A pokud ne, můžete jej poznat prostřednictvím pamětních ražeb z nabídky Národní Pokladnice. Všechny pamětní numismaty jsou doplněny o průvodní dopisy s příběhy ze Štefánikova života.
Oslavte 140. výročí narození Milana Rastislava Štefánika cennou vzpomínkou
Stříbrná ražba dne
Ražba dne je každoročně nejočekávanějším numismatem z nabídky Národní Pokladnice. Tato pamětní medaile má mnoho předností včetně speciálních a velmi přísných podmínek ražby. Celá limitace je vyražena v jednom jediném dni, tedy v den výročí, ke kterému je vydávána. Pamětní medaile je vyhotovena z 1 unce ryzího stříbra. Autorem naprosto unikátního dizajnu je Mgr. Art Miroslav Hric, ArtD.
Opravdu velká medaile
Pokud nejste troškaři a zdařilý motiv s vyobrazením Štefánika si chcete důkladně prohlédnout, jistě Vás potěší pamětní ražba o úctyhodném průměru 90 mm! Numismat je ražen z mosazi a po celé ploše zušlechtěn ryzím zlatem. Ražbu obdržíte v elegantním boxu, který jej současně ochrání před možným poškozením. Medaile je dostupná též v nabídce Národní Pokladnice.