Vladimír Oppl – Jedinečná osobnost současného českého mincovnictví

Akademický sochař Vladimír Oppl patří k nejvýznamnějším českým medailérům. Na svém kontě má desítky úspěšně zrealizovaných návrhů mincí i pamětních medailí. Patří k nim i mince, kterou má snad každý z nás právě v peněžence – česká oběžná dvacetikoruna. Je též autorem Řádu Tomáše Gariggue Masaryka, který prezident uděluje nebo propůjčuje osobám, jež se vynikajícím způsobem zasloužily o rozvoj demokracie, humanity a lidských práv. Jeho pamětní zlatá mince Nové město pražské byla na přelomu tisíciletí prestižním časopisem World Coin News vyhlášena Nejkrásnější zlatou pamětní mincí světa.

Vladimír Oppl se narodil v lednu roku 1953 v Ústí nad Labem. Po dokončení základní školy nastoupil na Střední průmyslovou školu keramickou v Bechyni a následně absolvoval Vysokou školu umělecko-průmyslovou v Praze. Studoval u profesorů Jana Kavana a Josefa Matějovského, sám pak deset let na škole působil jako profesor. Po pádu režimu se osamostatnil a pracuje na volné noze. Účastní se soutěží na návrhy mincí a medailí vyhlašovaných Českou národní bankou a zpracovává návrhy pro další české i zahraniční zadavatele. Za jeden z nejzajímavějších současných projektů Vladimíra Oplla lze bez váhání prohlásit jeho návrhy zlatých mincí výjimečné kolekce Magická Praha, kterou představí společnost Národní Pokladnice, výhradní emitent této kolekce, na svých stránkách již 12.října. Na kolekci pamětních medailí budou vyobrazeny známé pražské legendy. Připomeňte si legendu o Golemovi, Pražském orloji nebo Magistru Edwardu Kelleym. A rozhodněte, kterou máte nejradši.

Jak to obvykle bývá – světově proslulý a odbornou i laickou veřejnosti vysoce oceňovaný sochař a medailér Vladimír Oppl je nadmíru skromný člověk se smyslem pro humor, který má rád ty nejobyčejnější věci, což mimo jiné potvrzují jeho následující slova. Jedná se o původní, veřejně dosud nepublikovaný rozhovor, který s Vladimírem Opplem připravila naše kolegyně Lucie Černochová.

Vyhrál jste návrh soutěže – 20 let výročí ČNB. Váš návrh zvolila veřejnost. Jaký je to pocit?

Ale to nic neznamená – světská sláva polní tráva. Já jsem soutěže už opouštěl. Nedávno jsem si ale řekl, že bych se k tomu měl vrátit, abych zjistil, jestli mi jaksi neujel vlak. Jestli ještě umím konkurovat mladým. A jelikož jsem dopadl dobře, tak se příští rok ještě něčeho zúčastním.

Slyšela jsem, že jste vyhrál skoro 50 procenty. To je velký úspěch, ne?

Nepřehánějte (smích). Bylo to přesně 46. Zajímavostí je, že to v samotné bance prošlo soutěží vítězně a hlasování to pak jen potvrdilo. Jsem šťastný jako blecha, to je jisté.

Lidé zlato sbírají v různých podobách – například v podobě mincí a medailí. Pohlížíte na medaile jako na investici?

V současné době se na to nedá jinak pohlížet. Zvlášť když jsou medaile vyhotoveny z drahých kovů. Doba je dnes nejistá a nemá cenu se nechat ulovit na sliby jakékoliv banky nebo investiční společnosti. Člověk musí mít vlastní rozum a investovat do zlata nebo podobných komodit.

Jaký je váš vztah k numizmatice?

Kdysi jsem sbíral mince, zdědil jsem sbírku po dědovi, který se numizmatikou zabýval. Nakonec jsem sbírání vzdal, protože se z něj stala mánie. Musel jsem mít každý ročník, každou specialitu a šlo to do peněz. Nakonec jsem sbírku prodal a mince kupuji už jen jako investici do budoucna.

Jaké to bylo, platit dvacetikorunou, kterou jste sám navrhl?

Na to už člověk nemyslí, to je minulost. Těším se na spoustu věcí, které chci udělat. Dokonce jsem měl už vymyšleno, jak by vypadalo české euro. Ale to možná nepřijde.

Je nějaká zakázka, na kterou opravdu rád vzpomínáte? Která vás třeba nadměrně inspirovala?

Nemohu hodnotit, jestli je něco lepší nebo horší. Je jen dobře nebo špatně provedený úkol. Moc rád ale vzpomínám na Řád TGM, který jsem vyhrál. Byla to opakovaná soutěž. O té první jsem vůbec nevěděl a přidal jsem se ve fázi, když už to měli ostatní výtvarníci vyzkoušeno, vlastně soutěž opakovali. Mrzelo mě, že jsem i já neměl tu možnost, jelikož bych býval práci odvedl ještě lépe. Na druhou stranu jsem byl moc rád, že jsem projekt zrealizoval tak dobře i bez přípravy.

Co Vás více baví – malé medaile nebo sochy?

To se nedá porovnat.

Jak relaxujete?

Jsem sochař. Ale těším se, až se na to jednou na chvíli vykašlu a budu malovat. Malba je oproti sádře barevná a mám spoustu nápadů. Jen není čas. Dokonce jsem měl domluvenou výstavu obrazů v Senátu. Moc jsem se těšil, ale z časových důvodů jsem to musel odložit. Jinak relaxuji prací, tedy jinou prací. Například na chalupě sbírám a nakládám pravé ryzce nebo pálím slivovici. To mě baví.